Člověk v tísni  Humanitární a rozvojová pomoc  Filipíny  Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale chybí mi tu český humor, říká Denisa Bultasová

Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale chybí mi tu český humor, říká Denisa Bultasová

Foto: Archiv Denisy Bultasové

V současnosti vedou čtyři mise Člověka v tísni Češky. V Demokratické republice Kongo působí Michaela Sedláčková, v Etiopii Petra Vránová, v Barmě Tereza Grünvaldová a na Filipínách Denisa Bultasová. V krátkém seriálu rozhovorů vám chceme představit nejen jejich práci, ale také to, jakým způsobem tráví volný čas, co je motivuje a jak vnímají život v daleké zemi. Jako první nabízíme rozhovor s Denisou Bultasovou, která vede nejvzdálenější misi Člověka v tísni.

V současné době pracujete jako vedoucí mise Člověka v tísni na Filipínách. Jak dlouho jste na misi a kde jste pracovala dříve?

Na Filipínách jsem od března 2014. V Člověku v tísni jsem začala pracovat ještě při škole, v roce 2010. Kvůli práci šla škola poslední dva roky hodně stranou, ale teď v lednu jsem úspěšně obhájila diplomku na oboru diplomacie a rozvojová studia. Znovu už bych to nestudovala, bavila mě jen menší část, zkusila bych raději něco techničtějšího. Když jsem na Filipíny přijela, koordinovala jsem pomoc cílenou na obnovu zdrojů obživy pro rodiny, jež přišly kvůli tajfunu, který zemi zasáhl před více než rokem, o svá živobytí.  To, že se na nějakou dobu ujmu vedení mise, jsem netušila. 

Co vás na práci v Člověku v tísni baví?

To je otázka, kterou si taky často pokládám. Zřejmě je to kombinace náhody a toho, že mi vyhovuje práce, za kterou je většinou vidět pozitivní změna pro lidi, jež mají omezené možnosti toho zlepšení dosáhnout bez pomoci.  Je to hodně různorodé zaměstnání, neustále se vyvíjí a dává mi nadhled a pokoru. Něco nového se učím téměř každý den, a to mě baví. Co se týče zaměstnání v soukromém sektoru, byla bych příliš vybíravá, i když je pravda, že dneska už je mnoho firem, které zároveň přinášejí lidem nějakou další hodnotu kromě maximalizace zisku. Na práce, které by mě lákaly, třeba v oblasti výzkumu nebo architektury, asi zase nejsem dost technický typ. V neposlední řadě mě baví ten adrenalin, častěji než v Evropě zde totiž přicházejí situace, jež nejde zcela ovlivnit a je třeba se jim odevzdat.

Naplnila práce na Filipínách vaše očekávání, nebo bylo něco, co vás zaskočilo či překvapilo?

Přijela jsem na Filipíny několik měsíců po tajfunu, který byl historicky nejsilnějším, jenž kdy zasáhl pevninu. Nechal za sebou 6000 obětí, přes milion zničených obydlí a přes 15 milionů zasažených lidí. Byla jsem připravená na tu míru poničení a měla jsem hodně informací od kolegů, kteří se z Filipín vrátili, takže to mě ani tak nepřekvapilo. Základní obnova země proběhla poměrně rychle. Hlavně v prvních měsících byl vidět obrovský posun, ale v době, kdy jsem přijela, jsem cítila trochu rozpačitost. Humanitární fáze skončila a lidé chtěli obnovovat své domovy a živobytí v dlouhodobém horizontu, ale spoustě organizací trvalo poměrně dlouho se to do té fáze dloudobější trvalejší obnovy přepnout. I nám to trvalo o něco déle, než by bylo ideální. Bylo pro mě frustrující vidět, jak jsou některé velké organizace a agentury OSN velmi těžkopádné a reagují na potřeby místních s velkým zpožděním. Rozhodli jsme se nakonec pracovat na malých odlehlých ostrovech nebo v těžko dostupných horských oblastech, kam se ostatní organizace nehrnuly, přestože potřeby tam byly také velké. Lidé stále zůstávají zranitelní vůči přírodním živlům, což je spojeno hlavně s chudobou a problémy s vlastnictvím a přístupem k půdě, proto se chceme zaměřit na budování jejich odolnosti proti podobným živelným pohromám. To bude ale trvat desetiletí. My teď na Filipínách plánujeme v horizontu pěti let. 

Jak se liší život v České republice a na Filipínách? Existuje něco, co nás spojuje, nebo máme úplně odlišné radosti a problémy?

Je to těžké srovnání. V posledním roce řešili místní lidé hlavně to, jak se postavit zpět na vlastní nohy. Často o všechno přišli, o někoho blízkého, část rodin se nemůže vrátit zpět na místo, kde dosud žili, protože se ty oblasti nacházejí v zónách, které jsou velmi rizikové na záplavy, velké přílivové vlny či sesuvy půdy. Přístup k půdě a právo půdu obhospodařovat je tu problém celkově. Nikdo si ale nepřestává zpívat a dělat vtipy. Lidé řeší i další pro nás ne zas tak obvyklé starosti jako například jak uspořit i na základní vzdělání pro děti, či jak ochránit své domovy, zvířata a lodě před tajfuny a tropickými bouřemi, kterých tudy projde každý rok spoustu slabších a několik silnějších. Filipíny mají také jednu z největších pracovních migrací na světe. Venkovské oblasti trpí chronickou chudobou, strukturální reformy, které by podpořily životaschopnější zemědělský a výrobní sektor, vyšší zaměstnanost a expanzi střední třídy, se moc nedaří. Pro lidi je proto běžné, že odcházejí pracovat do velkých měst nebo do zemí Golfského zálivu, Singapuru, či Hong Kongu. Rodiny tak často nežijí spolu, otcové odcházejí za prací a posílají domů rodině peníze. Ve svém okolí mám i několik případů, kdy v zahraničí žije kvůli práci máma malých dětí, o které se doma starají prarodiče. To je ostatně případ i většiny Filipínek,  které pracují v Česku. Tenhle model je asi pro valnou většinu českých matek velmi těžko představitelný, stejně tak pro mě.

Denisa Bultasová

Jak vás přijali mezi sebe Filipínci? S jakými těžkostmi se v práci i běžném kontaktu s nimi potýkáte?

Filipínci jsou extrémně milí a přátelští, pořád se smějí a vtipkují, pořád se něco slaví, pořád zpívají. Mně trvá delší dobu, než navážu bližší vztahy a mluvím spíš míň. Co mi chybí především, je způsob humoru, jako je ten trochu drsnější, český humor. Filipínská společnost je velmi globalizovaná a hodně ovlivněna západní kulturou, je zde vidět hispánský vliv, a to v místním jazyce Waray Waray i v kultuře. Nepřehlédnutelný je také vliv americké kultury. Také místní společnost je katolická a ve spoustě ohledech tedy vychází z podobných hodnot. O kulturních šocích se tedy mluvit moc nedá. Je to společnost poměrně otevřená a Filipínci také  drží hodně při sobě a vzájemně si dost pomáhají. Při jednání s lidmi je třeba být hodně trpělivý, všechno dlouho trvá. A musí být také citlivý, i při menší kritice mají lidé často pocit, že ztratili tvář, na svůj sarkasmus a ironii si tedy raději dávám pozor. 

Jak se změnil váš život výjezdem do zahraničí? Daří se vám kombinovat rodinu, práci a případně volný čas na misi?

Ta realita života na misi je do určité míry nepřirozená. Lidé kolem mne stále vnímají jako cizince, jsou proto například často extrémně slušní, to mi nesedí. Co se týče volného času, tak o víkendech občas výlet, občas tenis či plavání, někdy k někomu z týmu na oběd, taky ráda kreslím mapy fantasy nebo sci-fi světů. Hodně víkendů jsem tu trávila s diplomkou nebo psaním nových projektů, pár večerů v týdnu s kamarády z ostatních nevládních organizací, což je tady tak pět až sedm lidí. Společně zajdeme někdy na pivo, na večeři nebo na místní kapelu, která hraje bohužel hlavně love songy, ale na to si tu člověk musí zvyknout, ty hrají pořád a všude. Je tu lehké ztratit odstup, když člověk nemůže zabouchnout práci v kanceláři, protože v té kanceláři žije a i volný  čas tráví hodně s kolegy. Práce se pak strašně míchá s osobním prostorem. Když na sobě pozoruju, že si věci příliš beru nebo jsem podrážděná, snažím se vypadnout ven o první možné příležitosti. Rodiče nejsou mojí prací nadšeni, i když sami Člověku v tísni přispívali ještě před tím, než jsem nastoupila. Celkově jsou vůči rozvojové spolupráci spíš skeptičtí, ale postupně si částečně zvykli a v mnoha věcech mě teď hodně podporují. Bráchové mě podporují hodně už od začátku.

 

Autor: Jan Blinka, Petr Štefan

Sdílejte nás:

Další...

Program na obnovu živobytí na Filipínách

Program na obnovu živobytí na Filipínách

12. února 2016
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Tajfun Haiyan ji připravil o domov a živobytí. Teď sousedům pomáhá s farmařením i obchodem

Tajfun Haiyan ji připravil o domov a..

12. února 2016
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale chybí mi tu český humor, říká Denisa Bultasová

Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale..

9. března 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Denisa Bultasová

Denisa Bultasová

6. března 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Pomoc po tajfunu na Filipínách pokračuje. Člověk v tísni rozváží hygienické balíčky

Pomoc po tajfunu na Filipínách pokračuje...

18. ledna 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Pomoc na Filipínách po tajfunu Hagupit

Pomoc na Filipínách po tajfunu Hagupit

12. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie

Tajfun Haiyan ji připravil o domov a živobytí. Teď sousedům pomáhá s farmařením i obchodem

Tajfun Haiyan ji připravil o domov a..

12. února 2016
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale chybí mi tu český humor, říká Denisa Bultasová

Kulturní šoky na Filipínách nezažívám, ale..

9. března 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Pomoc po tajfunu na Filipínách pokračuje. Člověk v tísni rozváží hygienické balíčky

Pomoc po tajfunu na Filipínách pokračuje...

18. ledna 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Filipínský tým po tajfunu Hagupit prořezával cesty pro pomoc

Filipínský tým po tajfunu Hagupit..

12. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Filipínský tým přečkal tajfun a prozkoumává nejvíce poničené oblasti

Filipínský tým přečkal tajfun a..

7. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Filipínský tým se připravuje na tajfun Hagupit, pomáhá zpevnit budovy a nakupuje zásoby

Filipínský tým se připravuje na tajfun..

5. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Program na obnovu živobytí na Filipínách

Program na obnovu živobytí na Filipínách

12. února 2016
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Denisa Bultasová

Denisa Bultasová

6. března 2015
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Pomoc na Filipínách po tajfunu Hagupit

Pomoc na Filipínách po tajfunu Hagupit

12. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie

Filipínský tým přečkal tajfun

Filipínský tým přečkal tajfun

7. prosince 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Člověk v tísni dává Filipíncům peníze na dobytek

Člověk v tísni dává Filipíncům peníze na..

10. listopadu 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Rok práce Člověka v tísni na Filipínách

Rok práce Člověka v tísni na Filipínách

5. listopadu 2014
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie

Podívejte se, jak pomáháme na Filipínách

Podívejte se, jak pomáháme na Filipínách

4. prosince 2013
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Video
SOS Filipíny - DÍKY

SOS Filipíny - DÍKY

20. listopadu 2013
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Video
SOS Filipíny

SOS Filipíny

14. listopadu 2013
Filipíny;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Video

novější Stránka
z 7
starší
Více novinek
Odběr RSS
Chci pomoci

Jak hospodaříme?

Jak hospodaříme?


5 věcí rozhoduje

5 věcí rozhoduje


Evropský rok pro rozvoj

Evropský rok pro rozvoj



Kontakt

Člověk v tísni, o. p. s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
E-mail: mail@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 400

Pro média
media@clovekvtisni.cz
Tel.: +420 222 350 811
Tel.: +420 777 787 943

Kontakt pro dárce
dary@clovekvtisni.cz
Tel.: 226 200 439

Další kontakty

O nás

Jak pomoci

Co děláme

Kde nás najdete

Naše další stránky

Program Migrace

Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a tak přispívat k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

http://migration4media.net/

Skutečný dárek

Sbírku Skutečná pomoc jsme založili, abychom mohli systematicky a efektivně pomáhat v chudších zemích světa. Chudoba a s ní spojené problémy rozvojového světa totiž ročně zabijí více lidí než přírodní katastrofy a války dohromady. To se navíc odehrává na okraji mediálního zájmu.

http://www.skutecnydarek.cz/

NAMA . Výrobky z Namibie

Projekt NAMA podporuje chráněnou dílnu Karas Huisen Crafts na jihu Namibie. Dílna dává práci a obživu asi padesáti ženám a jejich rozvětveným rodinám a vyrábí produkty z tradičních afrických materiálů. Jejich prodejem v České republice pomáhá projekt NAMA svobodným matkám a pěstounkám dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nalézt sílu postavit se na vlastní nohy.

http://www.nama.cz/

Jeden svět na školách

Vzdělávací program Jeden svět na školách je jedním z dlouhodobých projektů společnosti Člověk v tísni. Už dvanáct let přinášíme do škol dokumentární filmy a další audiovizuální materiály jako plnohodnotnou výukovou pomůcku.

Snažíme se současný svět a novodobou historii nejenom popisovat, ale především vykreslit v souvislostech.

http://www.jsns.cz/

Varianty

Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni nabízí více než deset let informační servis a metodickou podporu v oblasti interkulturního (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV).

Hlavní cíle programu Varianty:

  • Podpora inkluzivního prostředí a otevřeného klimatu ve školách.
  • Výchova ke globálního zodpovědnosti.

http://www.varianty.cz/index.php

Rozvojovka

Předáváme informace o rozvojové pomoci a globálních problémech.

Pořádáme konference, vydáváme informační bulletin a pravidelné tématické přílohy v tisku, spolupracujeme s médii, odborníky i studenty, účastníme se hudebních festivalů s informačním stánkem, pořádáme výstavy, debaty, semináře a soutěže

http://www.rozvojovka.cz

Festival Jeden svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, je v současnosti největším dokumentárním festivalem s tematikou lidských práv na světě.

http://www.jedensvet.cz