Člověk v tísni  Humanitární a rozvojová pomoc  Srbsko  Ceca a Robert: Láska bez hranic

Ceca a Robert: Láska bez hranic

Foto: Jasna Glišić

Ceca miluje svatby. Dívá se na všechny svatební pořady v televizi a baví ji sledovat, když nevěsta s ženichem vycházejí z kostela. Začala chodit do knihovny, aby mohla číst romány o lásce. „Je to krásné, když se dva lidé milují. Ale je těžké najít muže, který je hodný a se kterým si sednete. Chtěla bych mít hodného muže,“ říkala Ceca před časem. A dnes, o rok a půl později, může Ceca vyprávět svůj vlastní milostný příběh. Ale jak už to tak bývá, vedla i k tomuto šťastnému konci dlouhá cesta.

Ceca se narodila ve městě Arandjelovac, kde žila se svými rodiči a třemi sestrami. Vdala se velmi mladá a porodila syna. Když byla ještě v porodnici, usoudily úřady, že Ceca není schopná se o novorozeně postarat. Byla oficiálně označena za osobu s lehkou mentální retardací a byla zcela zbavena svéprávnosti. „Byla jsem přesunuta z nemocnice do ústavu ve vesnici Veliki Popovac a mého syna dali do jiného ústavu. Od té doby jsem ho neviděla, ani nikoho jiného z mé rodiny,“ začíná Ceca vyprávět svůj příběh.

Neměla jsem kam jít

Ceca je téměř 20 let klientkou ústavu pro dospělé a seniory ve vesnici Veliki Popovac, nedaleko města Petrovac na Mlavi, kde se starají zhruba o 250 lidí s mentálním postižením a duševním onemocněním. „Zvykla jsem si rychle. Co mi zbývalo? Neměla jsem kam jít. Každý den jsem stlala postele a pomáhala v kuchyni,“ vzpomíná Ceca. Později byla v rámci zařízení přesunuta na farmu, kde se spolu s dalšími sedmi klienty starala o zahradu, květiny a hospodářská zvířata. „Nebylo pro mě těžké pracovat, ale bylo nás tam opravdu příliš moc. Navíc jsme bydleli na vesnici. Já chtěla žít ve městě, mít své sousedství, trávit čas s přáteli a najít si práci,“ pokračuje.

Příležitost se jí naskytla v létě 2014, kdy se ústav zapojil do projektu “Skutečný život“ (Getting a life), vedeném českou neziskovou organizací Člověk v tísni. Cílem tohoto projektu je deinstitucionalizace lidí s mentálním postižením, přesněji řečeno jejich přestěhování do domků chráněného bydlení, kde se následně klienti za pomoci kvalifikovaných asistentů zapojují do každodenního života místní komunity.

Na jaře 2015 se Ceca spolu s dalšími pěti lidmi s mentálním postižením přestěhovala do chráněného bydlení, které se nachází ve městě Petrovac na Mlavi. Začátek nebyl lehký, ale s podporou asistentů a dalších lidí, kteří byli do projektu zapojeni, začala místní komunita nové obyvatele pomalu přijímat. „Všechno se změnilo,“ říká Ceca. „Je skvělé žít ve městě, kde je hodně lidí. Můžu se procházet, chodit na různé akce, na trh, trávit čas se sousedy, jít si sama nakoupit. Najdou se lidé, kteří mě ani nepozdraví, ale těch, kteří se ke mně chovají hezky, je více,“ dodává.

Díky podpoře projektového týmu Ceca úspěšně prošla kurzem šití a háčkování i tréninkem, jak zacházet s penězi. Stala se členkou místní knihovny a vypomáhala v místním muzeu. „Ráno jsem uklízela galerii a potom omývala keramiku s archeology z Petrovace a Bělehradu. Moje šéfka Milica je moc hodná a krásná paní. Pro ni bych vždycky ráda pracovala!“ říká Ceca.

Na začátku svůj vztah skrývali

Za jeden rok v Petrovaci se v Cecině životě událo více věcí než za osmnáct let v ústavu. A jedna změna ji obzvláště těší! „Robert je z Melnice, vesnice blízko Petrovace. Pracuje v soukromé sféře, seká stromy elektrickou pilou. Potkali jsme se v obchodě. No tak, řekni to!“ pobízí usmívající se Ceca Roberta, milého 33 letého muže sedícího vedle ní. „Poprvé jsem ji viděl na fotbalovém zápase. Bylo tam celé město, ale já koukal jenom na ni. Řekl jsem si: Dřív nebo později ji potkám. A jednoho dne jsem šel do obchodu a ona tam byla. Přišel jsem k ní, požádal ji o telefonní číslo a neuvěřili byste, dala mi ho! Zavolal jsem jí další den, abych ji pozval na kafe. Chtěl jsem ji vzít do každé kavárny v Petrovaci! A tak jsme od třináctého září loňského roku spolu,“ vypráví Robert.

Přísná pravidla života v ústavu, kterým Ceca dlouho čelila, způsobila, že si Ceca myslela, že nemá právo navázat s někým vztah. Obzvlášť když ta osoba není klientem ústavu. „Myslela jsem si, že asistenti budou naštvaní a zakážou nám se vídat. Proto jsme ze začátku náš vztah skrývali,“ vzpomíná Ceca. „Když se o nás pak dozvěděli a chtěli se s Robertem setkat, byla jsem vyděšená!“ dodává.

Překvapilo ji pak, když asistenti služby chráněného bydlení neměli žádné námitky. Od té doby se mohla s Robertem vídat bez dalších obav. Robert Cecu často navštěvuje a společně tráví čas s jejími spolubydlícími a sousedy. Robertova teta dokonce pozvala Cecu na náboženskouo slavnost Slava. „Jen jsem tam seděl a pozoroval ty dvě, jak společně pracují, povídají si a smějí se. Prostě radost! Brzy ji představím své sestře, která bydlí daleko od Petrovace,“ plánuje Robert.

Co má na Cece nejraději je její laskavost. Ona ho má ráda, protože se nerad hádá. „Muži by měli se ženou zacházet jemně a respektovat ji. To například znamená, že by jí měli kupovat dobroty, pozvat ji na čaj, povídat si s ní, procházet se spolu a objímat,“ popisuje Robert.

„Já a moje spolubydlící jsme se nedávno ztratily,“ vzpomíná Ceca na nedávnou příhodu. „Vracely jsme se domů autobusem a vystoupily na špatné zastávce. Šly jsme kdovíkam. Byla tma a pršelo a my neměly deštník. Tak jsem zavolala Robertovi, aby přijel a zkusil nás najít. Popisovala jsem mu věci kolem nás a on nás nakonec opravdu našel!“ pokračuje. „Když jsem je konečně našel, obě jsem je objal. Ulevilo se mi, že jsou v pořádku,“ říká Robert.

Zaměstnání hledá každý den, zatím marně

Pozitivní změny v životě Cecy pokračují, vloni v létě po osmnácti letech navštívila svůj rodný dům. Strávila víkend v domě své sestry. „Moje srdce bylo plné emocí. Pila jsem kávu se svou mámou a tátou, povídala si se sestrami, můj švagr pro tu příležitost dokonce připravoval barbecue. Chtěla jsem jim s něčím pomoct, ale oni mě nenechali nic udělat. Řekli mi, že tam nejsem, abych pracovala, ale abych si to užila. Asistenti mi řekli, že brzy budu moct navštívit i svého syna,“ říká Ceca.

„Momentálně mám ve svém životě všechno. Jediné, co mi chybí, je práce. Ráda bych uklízela nebo se starala o seniory. Ale kde takovou práci najít? Nikdo, koho jsem se ptala, pro mě žádnou práci nemá,“ vysvětluje Ceca. 

Ve většině případů jsou lidé s mentálním postižením zbaveni svéprávnosti, což je jedna z hlavních překážek pro jejich začlenění do každodenního života místní komunity. Osoba zbavená svéprávnosti nemůže podepsat žádnou smlouvu, nemůže rozhodovat o tom, s kým a kde bude žít a je zbavena rodičovských práv a volebního práva. V podstatě je z právního hlediska s takovou osobou zacházeno jako s dítětem a namísto ní rozhoduje opatrovník.

Projekt “Skutečný život“ se soustředí také na znovunabytí svéprávnosti zapojených klientů. Dokud nebude postavení Ceci právně upraveno, může vykonávat jen dočasné nebo sezónní práce. Její touha pracovat je velká, takže za pomoci asistentů hledá zaměstnání každý den. Prozatím ale stále tráví většinu času doma. „Během dne uklízím dům, sekám zahradu a vařím. Jindy piju kávu se sousedy a večer mě Robert navštěvuje nebo jdeme na procházku,“ říká Ceca.

„Rád beru Cecu ven na kávu nebo zákusek a potom se chodíme projít. Povídáme si, pak chvíli mlčíme a pak si zase povídáme. Když spolu dva lidé vycházejí a respektují se, je to láska bez hranic, ne?“ ptá se Robert. „Asi jo,“ usmívá se na něj Ceca.

 

Autor: Jasna Glišić

Sdílejte nás:

Další...

Vždycky jsem si přála být kadeřnicí. Teď se mi můj sen splnil, říká Sanela

Vždycky jsem si přála být kadeřnicí. Teď..

15. prosince 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Ceca a Robert: Láska bez hranic

Ceca a Robert: Láska bez hranic

1. prosince 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
V ústavu jsem nepotřebovala umět číst. Teď žiju ve vlastním domě, tak se to musím naučit, říká Andja

V ústavu jsem nepotřebovala umět číst. Teď..

29. června 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Život uprchlíků na balkánské trase

Život uprchlíků na balkánské trase

4. prosince 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Bosé nohy, roztrhané rodiny i zima. To je balkánská uprchlická trasa

Bosé nohy, roztrhané rodiny i zima. To je..

3. prosince 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Bál jsem se pašeráků i na moři. Nejhorší ale bylo opustit rodinu, říká Afghánec Sadik

Bál jsem se pašeráků i na moři. Nejhorší..

24. listopadu 2015
Makedonie; Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Vždycky jsem si přála být kadeřnicí. Teď se mi můj sen splnil, říká Sanela

Vždycky jsem si přála být kadeřnicí. Teď..

15. prosince 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Ceca a Robert: Láska bez hranic

Ceca a Robert: Láska bez hranic

1. prosince 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
V ústavu jsem nepotřebovala umět číst. Teď žiju ve vlastním domě, tak se to musím naučit, říká Andja

V ústavu jsem nepotřebovala umět číst. Teď..

29. června 2016
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek

Bosé nohy, roztrhané rodiny i zima. To je balkánská uprchlická trasa

Bosé nohy, roztrhané rodiny i zima. To je..

3. prosince 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Bál jsem se pašeráků i na moři. Nejhorší ale bylo opustit rodinu, říká Afghánec Sadik

Bál jsem se pašeráků i na moři. Nejhorší..

24. listopadu 2015
Makedonie; Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Článek
Uprchlíci hodiny čekají v zimě a dešti na otevření hranice. Člověk v tísni začal podporovat české dobrovolníky v Srbsku, kteří jim pomáhají

Uprchlíci hodiny čekají v zimě a dešti na..

22. října 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc; Klub;

Článek

Život uprchlíků na balkánské trase

Život uprchlíků na balkánské trase

4. prosince 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Pomoc uprchlíkům na srbsko-chorvatské hranici 19.- 21.10. 2015

Pomoc uprchlíkům na srbsko-chorvatské..

22. října 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Fotografie dobrovolníků z Bapske, říjen 2015

Fotografie dobrovolníků z Bapske, říjen 2015

22. října 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie

Situce na hraničním přechodu v Bapske, 10. říjen 2015

Situce na hraničním přechodu v Bapske, 10...

19. října 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Pomoc českých dobrovolníků uprchlíkům na srbsko/chorvatské hranici, říjen 2015

Pomoc českých dobrovolníků uprchlíkům na..

5. října 2015
Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc;

Galerie
Cesta uprchlíků Makedonií a Srbskem

Cesta uprchlíků Makedonií a Srbskem

28. srpna 2015
Makedonie; Srbsko;
Humanitární a rozvojová pomoc; Klub;

Galerie

novější Stránka
z 6
starší
Více novinek
Odběr RSS
Chci pomoci

Jak hospodaříme?

Jak hospodaříme?


5 věcí rozhoduje

5 věcí rozhoduje


Evropský rok pro rozvoj

Evropský rok pro rozvoj



Kontakt

Člověk v tísni, o. p. s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
E-mail: mail@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 400

Pro média
media@clovekvtisni.cz
Tel.: +420 222 350 811
Tel.: +420 777 787 943

Kontakt pro dárce
dary@clovekvtisni.cz
Tel.: 226 200 439

Další kontakty

O nás

Jak pomoci

Co děláme

Kde nás najdete

Naše další stránky

Festival Jeden svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, je v současnosti největším dokumentárním festivalem s tematikou lidských práv na světě.

http://www.jedensvet.cz

Jeden svět na školách

Vzdělávací program Jeden svět na školách je jedním z dlouhodobých projektů společnosti Člověk v tísni. Už dvanáct let přinášíme do škol dokumentární filmy a další audiovizuální materiály jako plnohodnotnou výukovou pomůcku.

Snažíme se současný svět a novodobou historii nejenom popisovat, ale především vykreslit v souvislostech.

http://www.jsns.cz/

Program Migrace

Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a tak přispívat k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

http://migration4media.net/

Skutečný dárek

Sbírku Skutečná pomoc jsme založili, abychom mohli systematicky a efektivně pomáhat v chudších zemích světa. Chudoba a s ní spojené problémy rozvojového světa totiž ročně zabijí více lidí než přírodní katastrofy a války dohromady. To se navíc odehrává na okraji mediálního zájmu.

http://www.skutecnydarek.cz/

NAMA . Výrobky z Namibie

Projekt NAMA podporuje chráněnou dílnu Karas Huisen Crafts na jihu Namibie. Dílna dává práci a obživu asi padesáti ženám a jejich rozvětveným rodinám a vyrábí produkty z tradičních afrických materiálů. Jejich prodejem v České republice pomáhá projekt NAMA svobodným matkám a pěstounkám dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nalézt sílu postavit se na vlastní nohy.

http://www.nama.cz/

Varianty

Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni nabízí více než deset let informační servis a metodickou podporu v oblasti interkulturního (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV).

Hlavní cíle programu Varianty:

  • Podpora inkluzivního prostředí a otevřeného klimatu ve školách.
  • Výchova ke globálního zodpovědnosti.

http://www.varianty.cz/index.php

Rozvojovka

Předáváme informace o rozvojové pomoci a globálních problémech.

Pořádáme konference, vydáváme informační bulletin a pravidelné tématické přílohy v tisku, spolupracujeme s médii, odborníky i studenty, účastníme se hudebních festivalů s informačním stánkem, pořádáme výstavy, debaty, semináře a soutěže

http://www.rozvojovka.cz